PRÁZDNINY

Cesta od Andory po Užhorod...

Po dvou krásných procestovaných měsících po krajinách českých, moravských, ale i zahraničních jsem se vrátil před třemi dny do Prahy, do příprav na odjezd do terminálu... je to dva roky, co jsme vyráželi, my tehdejší sekundy poprvé do Dijonu, do nové zkušenosti. Těšil jsem se poprvé, podruhé a těším se i teď. Na karnoťáky, na rodinky, na ostatní, na prostředí, na cestování...

Prázdniny jsem opravdu celkem pestře procestoval, na následujících řádkách je spíše fotografických přehled mých toulek létem 2008, od Andory la Velly po Užhorod a mnoho mezi těmito dvěma městy.

Pyreneje a jihozápadní Francie

Po BACu z francouzštiny a biologie, který nedopadl nikterak slavně, ale až na écrit ušel, přijeli do Dijonu moji rodiče a po víkendu stráveném v burgundské metropoli jsme vyrazili směrem na jihozápad a během deseti dnů jsme si prohlédli krasovou oblast Quercy, vykoupali se v atlantiku, přejeli Pyreneje a vylezli na jeden vrcholek, projeli Andorou, podívali se do Carcassonnu a dojeli domů...

Rocamadour, cestou k Atlantiku

Bayonne, baskické město
:-)
Kouzelné Pyreneje
Opevněné město Carcassonne

Tokaj, Ukrajina, východní Slovensko

Týden na to jsem s rodiči a kamarády vyrazil do Maďarska, do Tokaje na kola. Zajímavá oblast, placka jako hrom s jedním kopcem. Víno mají dobré, stojí zato se tam podívat a třeba to spojit, jako my, s jednodenní projížďkou přes Ukrajinu a pár dny na východním Slovensku (již autem, ne na kole). Ukrajina byla zajímavá, člověk na vlastní oči pozná to, o čem se tu jinak pouze bavíme, rozdíl v hospodářském vývoji ČR a Ukrajiny je prostě znatelný, velmi znatelný. Severovýchodní Slovensko je na tom, bezpochyby i díky EU, mnohem lépe, silnice, fasády... všechny. Stojí za podívanou NP Poloniny jehož součástí jsou bukové porosty zapsané na seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V témže listině jsou také jedinečné dřevěné kostelíky východního Slovenska. Medzilaborecké muzeum Andy Warhola bylo bohužel z “technických důvodů” zavřeno, alespoň mám o důvod víc se do tamních končin vrátit. Ještě jsme stihli vyjet k pomníku dukelské operace a cestou zpět domů přes Prešov, Spišský hrad a Levoču.

Hora Tokaj, asi 500 m.n.m.
Pohled z hory Tokaj do Malouherské nížiny
Přívoz přes Tiszu

Miškolc, třetí největší maďarské město
Ukrajinská vesnička
Užhorod
Přísně střežená hranice shengenského prostoru (při vjezdu z Ukrajiny na Slovensko), která je však bohužel velmi silně zkorumpovaná
Severovýchodní Slovensko, krásná a pustá krajina
Jeden z mnoha tamních dřevěných kostelíků
Dukla, pomník jedné z největších partizánských akcí druhé světové války



Malá Fatra

Již 18 hodin po návratu ze Slovenska jsem tam opět vyrazili. Jel jsem však jinak, za jinou činností a s někým jiným. Poslední červencovou středu jsem s Ninou, Terkou, Bětkou, Zuzkou a Adélkou vyrazil na náročný šestidenní přechod Malé Fatry. Přešli jsme hřeben kompletně z jihozápadu na severovýchod i s výstupem na nejvyšší horu Velký Fatranský Kriváň (1709m).

Strečno
Pltě na Váhu
Jánošíkovy diery

Benmarrazovi u nás

Poté k nám přijeli Benmarrazovi, jedna z mých dijonských “víkendových” (a nejen) rodinek. Byli jsme pár dní u babičky u Kokořínska, pak v Praze a nakonec 3 dny na Třeboňsku. Bylo to takové poděkování za možnost, kterou mi nabízejí během školního roku. V Praze jsme byli pouze třetinu jejich pobytu u nás, aby viděli více jak “standardizovaní” (a to špatně) turisté, neboli aby viděli více z České republiky jak Prahu.

Telč , cestou do jižních Čech


Kralický Sněžník, Hrubý Jeseník a Litomyšl

Po dvou dnech s Vladanou Mališovou, jedinečnou učitelkou francouzštiny, které jsme strávili cestováním po západních Čechách (Loket, CHKO Křivoklátsko...) jsem vyrazil za Vilémem do Šumperka. Dostal jsem od něj k devatenáctinám krásnou fotoknížko o Jeseníkách. Na šumpersku jsem pobyl pouze 2 dny, ale stihl jsem během nich s Vilémem vyběhnout na Kralický Sněžník a přeběhnout hřeben Jeseníků od Červenohorského sedla přes Praděd ke Skřítkovi. Cestou zpátky do Prahy jsem se ještě zajel podívat na město a zámek do Litomyšli a České Třebové.

U Slůněte pod Kraličkým Sněžníkem, v pozadí Hrubý Jeseník Vilém a já :-), na Kraličáku
Petrovy kameny a Praděd (1491m), nejvyšší hora Moravy
Litomyšl

Lazurový mlýn

Putování prázdninami jsem ukončil v západních Čechách, v okolí Mariánských lázní, kam jsme jezdili s oddílem na letní tábory... tak to byla taková vzpomínka na tři léta, kdy jsem v údolí Kosího potoka žil a hrál si tři týdny na přelomu milénia.

Tak to byla jízda letošním létem...

...nejen zajímavá a poučná

A teď?

Teď zpátky do Dijonu :-)

Těšim se 1. září na Dejvické!

Z Prahy všechny zdraví!

Michal

Copak se nám blíží?

KONEC PRAZDNIN!!!
Nastava pomalu alarmujici situace, protoze uz za 14 dni budeme ve Francii. Prazdniny se odehravaji celkem v klidu, prechod Malé Fatry jsme zvladli bez vetsi ujmy (snad to bez ujmy prezil i Michal, v takove damske prevaze), predpokladam, ze velice vycerpavajici prispevek od nej o nasem putovani se zde zanedlouho objevi. Jinak kdo chce videt moje fotky tak at zabrousi do "fotek" v picasa web albu ( odkaz vpravo v menu). Jsou tam i fotky z Kasperskych hor, kam byla nase ceska sekce z Nimes pozvana od Tamary, nasi lektorky CJ. Bylo to fajn, poznaly jsme blize nove secondky, po dlouhe dobe jsme se taky videly s minulyma terminalkama. Snad se nas holky nelekly a do Nimes se i budou trochu tesit. Ja se teda aspon tesim. Tak se mejte hezky a uzivejte zbytku prazdnin! Zdravi Terka