Paříž, trochu opožděně, ale přece...

Sekundy vyjma Péti a Dana

Je to už pár dní, co jsme se vrátili z Paříže, konečně tedy píšu o tomto krásném prodlouženém víkendu pár slov a přikládám několik fotek. (Tuto zprávu mám napsanou už týden, ale bohužel nám nešel internet, tak jsem ji mohl publikovat až dnes.)

Do Paříže jsme jeli na páteční recepci (16.11.) na Velvyslanectví České republiky, na kterou byli pozváni všichni čeští studenti studující ve Francii (sešlo se nás tam pár desítek), jednalo se o každoroční setkání k výročí 17. listopadu, a to ať ´39 či ´89.

Víkend jsme si trochu prodloužili, v podstatě minimálně zdvojnásobili. Z Dijonu jsme odjeli ve čtvrtek odpoledne a vrátili se většinově v neděli. Vše začalo trochu nešťastně, v předvečer odjezdu, tedy ve středu, si Péťa ze sekundy zlomila ruku a nemohla s námi jet. Jednou velkou komplikací, která nám však ušetřila mnoho peněz za cesty, byla stávka zaměstnanců různých dopravců po celé Francii, zejména pak SNCF (Société nationale des chemins de fer) neboli francouzské obdoby našich ČD a RATP (Régie autonome des transports parisiens) neboli takového DP hl.m. Prahy v pařížském podání. Po celé Paříži se „jezdilo“ zadarmo. Píšu „jezdilo“, protože na většině linek metra, tramvají, autobusů i příměstských vlaků se spíše nejezdilo než jezdilo. To všechno ale určitě víte i ze zpravodajství doma.

Do Paříže jsme se tedy dostali o 2h později než jsme původně měli. Díky stávce. Na trati mezi Dijonem a Paříží jelo ten den 5 TGV místo 15. Ve čtyři ve čtvrtek odpoledne jsme dorazili na jedno z šesti velkých pařížských nádraží, Paris - Gare de Lyon. Za tři až čtyři dny v Paříži (nepřijeli jsme všichni dohromady a ani jsme tak neodjeli) jsme stihli obejít slušný kus této metropole. Někdo byl na Eiffelovce, někdo v musée d´Orsey, někdo v pařížských katakombách, někdo v kanalizacích... ... ...

V pátek večer byla recepce na ambasádě, nejdříve mluvil pan Velvyslanec Pavel Fischer o okolnostech a souvislostech sedmnáctých listopadů v našich dějinách, pak ho následoval francouzský host, který dlouhodobě pracoval na Velvyslanectví Francie v bývalém Československu. Mluvil o nás jako Evropanech, našem významu a postavení. Dále následoval přípitek a diskuze mezi námi studenty, ale i s panem Velvyslancem a dalšími se zaměstnanci ambasády. Večer to byl příjemný a považuji ho za velmi důležitý a přínosný.

Ještě bych chtěl dodat, že většina z nás spala v čínské čtvrti, v takovém malém bytečku (studiu), což mělo jistě svou atmosféru.

Inu, víkend to byl příjemný, teplotně chladný, ale prosluněný...

Ecole militaire - Vojenská škola, založená v polovině 18. století Ludvíkem XV.

Arc de Triomphe - Vítězný oblouk, postavený mezi léty 1806 a 1836

Place de la Concorde - náměstí Svornosti, v pozadí Assemblée nationale - Národní shromáždění

Druhý největší pařížský hřbitov (Cimetière du Montparnasse) kde odpočívá například Charles Baudelaire, v pozadí Tour Montparnasse Na Velvyslanectví České republiky ve Francii:

Tomáš a pan Velvyslanec Fischer, který nám s radostí nabízel víno, červené i bílé

Pavel, Tom a Jirka s plk. Alešem Klepkem

Kája, Simča a Eliška

Naše Velvyslanectví se nachází v bezprostřední blízskosti Eiffelovky, tato fotka byla pořízena z terasy českého zastupitelského úřadu Odjezd, Gare de Lyon

Z Dijonu

Zdraví

Michal

P.S. O minulém víkendu jsem byl s Lenkou a Kamilou na návštěvě v Roanne (30 000 městečko 160 km na JZ od Dijonu), víkend to byl extra zajímavý, cestou tam jsem jeli taxíkem na účet SNCF ("Francouzské dráhy") a ještě nám zastavili TGV ve stanici, kterou normálně projíždí...

O tom v příštím příspěvku, někdy o víkendu.