Paříž, trochu opožděně, ale přece...
Do Paříže jsme jeli na páteční recepci (16.11.) na Velvyslanectví České republiky, na kterou byli pozváni všichni čeští studenti studující ve Francii (sešlo se nás tam pár desítek), jednalo se o každoroční setkání k výročí 17. listopadu, a to ať ´39 či ´89.
Víkend jsme si trochu prodloužili, v podstatě minimálně zdvojnásobili. Z Dijonu jsme odjeli ve čtvrtek odpoledne a vrátili se většinově v neděli. Vše začalo trochu nešťastně, v předvečer odjezdu, tedy ve středu, si Péťa ze sekundy zlomila ruku a nemohla s námi jet. Jednou velkou komplikací, která nám však ušetřila mnoho peněz za cesty, byla stávka zaměstnanců různých dopravců po celé Francii, zejména pak SNCF (Société nationale des chemins de fer) neboli francouzské obdoby našich ČD a RATP (Régie autonome des transports parisiens) neboli takového DP hl.m. Prahy v pařížském podání. Po celé Paříži se „jezdilo“ zadarmo. Píšu „jezdilo“, protože na většině linek metra, tramvají, autobusů i příměstských vlaků se spíše nejezdilo než jezdilo. To všechno ale určitě víte i ze zpravodajství doma.
Do Paříže jsme se tedy dostali o 2h později než jsme původně měli. Díky stávce. Na trati mezi Dijonem a Paříží jelo ten den 5 TGV místo 15. Ve čtyři ve čtvrtek odpoledne jsme dorazili na jedno z šesti velkých pařížských nádraží, Paris - Gare de Lyon. Za tři až čtyři dny v Paříži (nepřijeli jsme všichni dohromady a ani jsme tak neodjeli) jsme stihli obejít slušný kus této metropole. Někdo byl na Eiffelovce, někdo v musée d´Orsey, někdo v pařížských katakombách, někdo v kanalizacích... ... ...
V pátek večer byla recepce na ambasádě, nejdříve mluvil pan Velvyslanec Pavel Fischer o okolnostech a souvislostech sedmnáctých listopadů v našich dějinách, pak ho následoval francouzský host, který dlouhodobě pracoval na Velvyslanectví Francie v bývalém Československu. Mluvil o nás jako Evropanech, našem významu a postavení. Dále následoval přípitek a diskuze mezi námi studenty, ale i s panem Velvyslancem a dalšími se zaměstnanci ambasády. Večer to byl příjemný a považuji ho za velmi důležitý a přínosný.
Ještě bych chtěl dodat, že většina z nás spala v čínské čtvrti, v takovém malém bytečku (studiu), což mělo jistě svou atmosféru.
Inu, víkend to byl příjemný, teplotně chladný, ale prosluněný...
Place de la Concorde - náměstí Svornosti, v pozadí Assemblée nationale - Národní shromáždění
Druhý největší pařížský hřbitov (Cimetière du Montparnasse) kde odpočívá například Charles Baudelaire, v pozadí Tour Montparnasse Na Velvyslanectví České republiky ve Francii:
Kája, Simča a Eliška